Vyberte stránku

Základ článku: autorský text vychází především z projevu Piera Cipolloneho Sparking the transformation of finance: tokenisation and the role of central banks z 15. dubna 2026.

Včera Piero Cipollone, člen Výkonné rady Evropské centrální banky (ECB), pronesl obsáhlý projev o tokenizaci, v němž ji označil za technologii s „potenciálem přinést takové zisky v efektivitě, jaké předchozí vlny technologických změn nedokázaly nabídnout“. Současně ale upozornil i na rizika fragmentace a na možné cesty, jak jim čelit.

Navzdory mnoha předchozím vlnám finančních inovací se jednotkové náklady finančního zprostředkování v USA tvrdošíjně drží kolem 2 %, což se významně neliší od velkých evropských ekonomik. Cipollone rámoval cíl jako snížení mezery mezi střadateli a dlužníky. To, že ke snížení nákladů dosud nedošlo, může být důsledkem toho, že tyto inovace, včetně elektronického obchodování a dematerializace, pouze navrstvily dílčí zlepšení efektivity na již existující finanční architekturu.

To je v kontrastu s tokenizací. „Namísto toho, aby tyto technologie zlepšovaly jen jednu část systému, přetvářejí logiku systému jako celku,“ uvedl Cipollone. Je to proto, že technologie distribuované účetní knihy (DLT) může na jediné infrastruktuře podporovat celý životní cyklus emise, obchodování, vypořádání i úschovy, a to v režimu 24/7.

Současně ale zdůraznil, že tyto přínosy jsou „podmíněny tím, že doplňkové části trhu tuto technologii přijmou současně“. Uvedl přirovnání k elektřině: továrny zpočátku pouze nahradily parní stroje dynamy. Teprve když továrny přepracovaly celé své pracovní procesy, dostavily se plné přínosy. Podobné přirovnání použil začátkem tohoto týdne i další centrální bankéř, Tuang Lee Lim, Assistant Managing Director singapurského Monetary Authority of Singapore (MAS), když srovnal tokenizaci s vynálezem automobilu. „Kdo by si chtěl koupit auto bez silnic?“ ptal se Lim. „Ty silnice, celá infrastruktura, musí být nejdřív vybudované.“

Piero Cipollone tentokrát nepostavil tokenizaci jako další dílčí inovaci finančního sektoru. Postavil ji mnohem výš: jako technologii, která může změnit samotnou logiku trhu. Jeho hlavní argument je jednoduchý a nepříjemně přesný. Finance za sebou mají desítky let elektronizace, automatizace a digitalizace, ale agregátní náklad finanční intermediace se v USA dlouhodobě drží zhruba kolem 2 % a podobné závěry podle ECB platí i pro velké evropské ekonomiky. Jinými slovy: staré inovace systém zrychlovaly, ale zásadně nezúžily mezeru mezi střadatelem a dlužníkem. Tokenizace podle ECB může být první technologie, která má šanci to změnit.

Důvodem má být to, že tokenizace neoptimalizuje jen jednu část řetězce. ECB výslovně říká, že předchozí vlny změn — od Swiftu přes elektronické obchodování po dematerializaci — ponechaly základní architekturu trhu nedotčenou: obchodování, clearing, custody a settlement dál běžely v oddělených vrstvách a přes různé infrastruktury. Tokenizace naproti tomu umožňuje, aby issuance, trading, settlement, custody i servicing probíhaly v jednom digitálním prostředí, s jedním sdíleným zdrojem pravdy a s větším prostorem pro automatizaci přes smart contracts. Právě proto Cipollone mluví o „general-purpose technology“, ne o dalším upgradu stávajícího modelu.

Jenže hned poté přichází podstatná brzda. ECB současně zdůrazňuje, že tyto zisky nejsou automatické. Cipollone používá analogii s elektřinou: továrny nejprve jen nahradily parní stroje dynama, ale skutečné produktivitní skoky přišly až ve chvíli, kdy přestavěly celý provoz podle nové technologie. Stejná logika podle něj platí pro tokenizaci. Nestačí převést aktivum do tokenu. Přínosy se objeví teprve tehdy, když novou logiku přijmou současně i další části trhu — infrastruktura, settlement asset, kolaterál, standardy, governance a provozní workflow. Bez toho se jen nalije nová technologie do starého rámce a výsledek bude omezený.

Právě zde ECB otevírá téma fragmentace. Cipollone varuje, že bez společných standardů a bez vize integrovaného tokenizovaného ekosystému může Evropa skončit v prostředí nepropojených sítí, uzavřených zahrad a roztříštěné likvidity. ECB proto neřeší tokenizaci jen jako otázku jednotlivých produktů, ale jako otázku architektury trhu. Appia má podle březnové roadmapy právě toto zkoumat: jak navrhnout evropský tokenizovaný finanční ekosystém tak, aby byl integrovaný, inovativní a odolný a aby v něm centrální bankovní peníze zůstaly kotvou systému.

Z projevu je ale ještě důležitější role centrální banky. Cipollone říká, že centrální banky musí pomoci ve dvou bodech: jako emitent bezpečného settlement assetu a jako poskytovatel likvidity proti vhodnému kolaterálu. Proto ECB tlačí dvě paralelní iniciativy. Pontes má od třetího čtvrtletí 2026 nabídnout settlement DLT transakcí v tokenizovaných penězích centrální banky. Appia má do roku 2028 hledat delší a širší architekturu evropského tokenizovaného trhu. Vedle toho ECB uvádí, že od konce března přijímá pro své úvěrové operace jako kolaterál i obchodovatelné DLT instrumenty vydané v CSD. Tedy: neřeší se jen emise aktiv, ale i to, zda je systém umí bezpečně vypořádat a financovat.

Z pohledu trhu je velmi zajímavé i to, že ECB nevolá po vytlačení soukromých settlement assets. Naopak. V březnové strategii Eurosystém výslovně uvedl, že pro wholesale settlement mají zůstat v jádru centrální bankovní peníze, ale vedle nich mají hrát roli i správně navržené a regulované soukromé settlement assets, například tokenizované depozity a stablecoiny denominované v eurech a pod evropskou správou. To je důležité: ECB nestaví tokenizaci jako boj veřejného a soukromého sektoru, ale jako systém, kde soukromá inovace může škálovat jen tehdy, když je ukotvena v důvěryhodné veřejné settlement vrstvě.

V kontextu Tokenizace.cz je hlavní sdělení tohoto projevu velmi praktické. Cipollone ve skutečnosti neříká, že tokenizace bude úspěšná proto, že je technologicky lepší. Říká, že může být úspěšná jen tehdy, když donutí trh přestavět způsob, jakým spolu mluví obchodní místa, custody, kolaterál, peníze a pravidla přístupu. To je podstatný rozdíl. Největší překážkou tokenizace tak nemusí být software, ale neochota trhu opustit starou provozní geometrii.

A právě tím je tento projev zajímavý. Není to další oslava DLT. Je to v podstatě upozornění, že tokenizace nebude měřena počtem vydaných tokenů ani počtem pilotů. Bude měřena tím, zda si banky, infrastruktury a centrální banky troufnou přestavět vlastní procesy tak, aby nový systém opravdu pracoval jinak než starý. Pokud ne, tokenizace zůstane jen dražší verzí digitalizace. Pokud ano, pak ECB možná nebude přehánět, když tvrdí, že právě tady mohou vzniknout zisky, které předchozí technologické vlny finančnímu systému nikdy nepřinesly. Pro firmy, které se zabývají tokenizací, je tento projev důležitý hlavně proto, že neprodává sen, ale kreslí zadání trhu. Když člen Výkonné rady ECB říká, že tokenizace může změnit logiku finančního systému jen tehdy, pokud se současně posunou settlement, kolaterál, standardy, governance a veřejná peněžní kotva, znamená to jediné: prostor se neotevírá pro izolované „tokenizační aplikace“, ale pro společnosti, které umějí dodat kus skutečné infrastruktury použitelné v institucionálním provozu. Právě tam se bude formovat poptávka bank, CSD, burz, custodianů i veřejných institucí — v interoperabilitě, bezpečném vypořádání, právní jistotě a provozní integraci do širšího evropského rámce Pontes a Appia. Takové projevy je nutné brát ve finančních firmách vážně; i když je nečte každý CEO osobně, pro týmy odpovědné za strategii, payments, securities services, market infrastructure, digital assets a public policy jsou to v praxi signály, podle nichž se rozhoduje, do jakých partnerství, architektur a produktových směrů má smysl investovat.

Poslední příspěvky: