Banky v tokenizaci nehrají jen o custody. Ve hře jsou rails i vztah se zákazníkem

V debatě o tokenizaci se často mluví o aktivech, blockchainech a vypořádání. Méně už o tom, jakou roli v novém modelu vlastně chtějí hrát samy banky. Právě to je dnes důležitější otázka než samotná technologie. Nový výzkum IBM Institute for Business Value, vypracovaný s Oxford Economics na vzorku 500 vedoucích pracovníků z bankovnictví a plateb, ukazuje, že banky nevnímají tokenizaci jen jako nový produkt. Vnímají ji jako spor o to, kdo bude v budoucím řetězci vlastnit custody, kdo bude řídit infrastrukturu a kdo si udrží klientský vztah.

Z čísel je vidět, že trh už nepovažuje disintermediaci za okrajovou hypotézu. IBM ve shrnutí studie uvádí, že 26 % bankovních executiveů považuje tokenizaci za součást svého strategického směru. Současně analýza upozorňuje, že 18 % dotázaných považuje úplnou disintermediaci bank za jistou nebo velmi pravděpodobnou a stejný podíl soudí, že tokenizované cenné papíry velmi pravděpodobně překonají tradiční infrastrukturu kapitálových trhů. To sice není většina, ale rozhodně to není ani marginální názor. Téměř pětina seniorních manažerů otevřeně připouští, že banka může být z části hodnotového řetězce jednoduše vytlačena.

Ještě důležitější než samotná obava je ale to, jak banky chtějí reagovat. Napříč retailovým bankovnictvím, komerčním a korporátním bankovnictvím i asset a wealth managementem vyšlo jako hlavní role bank v tokenizované ekonomice custody. Na druhém místě se objevily tokenizační služby. Nejvyšší přesvědčení o této roli bylo v asset a wealth managementu, kde více než 70 % respondentů označilo custody i tokenizační služby za důležité. Tato odpověď je mimořádně výmluvná: banky se zatím nevidí primárně jako disruptor trhu, ale jako jeho důvěryhodný správce, administrátor a poskytovatel kontrolovaného vstupu do tokenizovaného prostředí.

To má zásadní dopad na architekturu trhu. Pokud banky sázejí především na custody, pak ve skutečnosti říkají, že jejich hlavní konkurenční výhoda neleží v samotném tokenu, ale v institucionální důvěře, právní jistotě, compliance a schopnosti držet aktivum v regulatorně přijatelném režimu. To je v souladu s tím, co dnes vidíme i v Evropě: tokenizace se neposouvá k anarchickému modelu bez zprostředkovatelů, ale k hybridní infrastruktuře, v níž zůstává významná role bank, depozitářů a dalších regulovaných entit. Tokenizace tak pravděpodobně nebude znamenat konec finančních prostředníků, ale spíš přeskupení jejich funkcí.

Zajímavé je, že platební firmy uvažují jinak. Jejich vedoucí pracovníci podle zveřejněných dat nejčastěji označovali za klíčovou roli ecosystem orchestration na úrovni 67 % a issuance na úrovni 65 %. To je odlišná logika než u bank. Zatímco banky se chtějí opřít o úschovu a správu aktiv, platební hráči chtějí více kontrolovat samotné rails, distribuci a emisi. Jinými slovy: banky chtějí být důvěryhodnou vrstvou, platební firmy chtějí být provozní a infrastrukturní vrstvou. Právě tady se láme budoucí soutěž o to, kdo bude v tokenizovaném finančním systému vlastnit kritickou pozici.

Z pohledu kapitálových trhů je to mimořádně důležité. Pokud se custody stane hlavní bankovní rolí v tokenizaci, pak se velká část hodnoty může přesunout od samotného obchodování k post-trade infrastruktuře, evidenci, kolaterálové správě a institucionálnímu onboardingu. Pokud se naopak prosadí model, v němž největší sílu získají emitenti rails a orchestrátoři ekosystémů, banky mohou postupně ztrácet přímý vztah se zákazníkem a stát se jen regulovaným backendem. To je strategický rozdíl. V prvním scénáři banka chrání svůj vztah s klientem přes důvěru a správu. Ve druhém klientský interface i síťové efekty přebírá někdo jiný.

V kontextu Tokenizace.cz tato data potvrzují jeden důležitý závěr: tokenizace v bankovnictví není jen otázkou „zda ano, či ne“, ale na které vrstvě chce instituce zůstat relevantní. Může to být custody. Může to být issuance. Může to být settlement rail. Může to být klientský vztah. Ale jen málokdo pravděpodobně udrží všechny vrstvy najednou. Právě proto dnes není hlavní otázkou, kdo umí vytvořit token. Hlavní otázkou je, kdo bude vlastnit důvěryhodnou infrastrukturu, kdo bude ovládat distribuční kanál a kdo nakonec zůstane hlavním rozhraním pro klienta.

Strategický závěr pro příští tři až pět let je poměrně tvrdý. Vítězi nebudou nutně instituce, které nejrychleji spustí tokenizační pilot. Vítězi budou ty, které si včas vyberou správnou roli v novém řetězci. Pro banky to dnes podle dostupných dat znamená především boj o custody a důvěru. Pro platební firmy boj o rails a orchestraci. A pro celý trh to znamená, že tokenizace nebude jen novou technologií kapitálových trhů, ale i novým kolem boje o to, kdo bude vlastnit samotnou finanční infrastrukturu budoucnosti.