Stablecoiny přestávají být okrajovým tématem krypta a rychle se mění v infrastrukturní vrstvu, která zajímá centrální banky, AML autority, technologické firmy i sankční dohled. Nové materiály FATF, BIS a ECB ukazují, že stablecoiny už nejsou vnímány jen jako inovace pro rychlé platby, ale zároveň jako potenciální zdroj odlivu bankovních depozit, nové AML/CFT riziko i nástroj pro přeshraniční vypořádání v prostředí AI agentů. Současně se potvrzuje i jejich temná strana: specializované stablecoinové koleje se stále častěji objevují v architekturách obcházení sankcí.
Stablecoiny se během několika posledních měsíců definitivně přesunuly z kategorie „digitální experiment“ do kategorie systémově sledované finanční infrastruktury. Je to vidět na tom, kdo o nich dnes publikuje a jakým jazykem: Financial Action Task Force (FATF) je řeší jako nástroj finanční kriminality a P2P rizik, BIS jako problém konzistence AML/CFT napříč platebními instrumenty a ECB jako faktor, který může oslabovat transmisní mechanismus měnové politiky a vytlačovat bankovní depozita. Jinými slovy: stablecoiny už nejsou jen produkt, ale regulatorní problém první třídy.
FATF ve své cílené zprávě o stablecoinech a unhosted wallets uvádí, že v oběhu bylo už v polovině roku 2025 více než 250 stablecoinů s tržní kapitalizací přesahující 300 miliard dolarů. Současně upozorňuje, že právě jejich cenová stabilita, vysoká likvidita a interoperabilita z nich dělají atraktivní nástroj nejen pro legitimní použití, ale i pro praní peněz, obcházení kontrol a financování nedovolených aktivit. Z pohledu FATF představují zvláštní zranitelnost zejména peer-to-peer transakce přes nehostované peněženky, tedy prostředí, kde se platby mohou odehrávat bez zapojení regulovaného prostředníka.
Z praktického hlediska je mimořádně důležitý ještě jeden detail. FATF otevřeně podporuje přístup, v němž některé jurisdikce požadují, aby emitenti stablecoinů zabudovali do smart kontraktů programovatelné kontrolní prvky pro zmrazení prostředků, deny-listing nebo jiné zásahy ke snížení rizika i na sekundárních trzích. To je pro trh zásadní signál: část regulatorního světa se zjevně posouvá k představě, že compliance nemá stát jen na úrovni subjektu a dohledu, ale přímo v kódu peněžního instrumentu. Pro čistě decentralizované narativy je to nepříjemná zpráva; pro regulované finanční použití naopak čím dál realistější model.
BIS jde jinou cestou, ale dochází k podobně tvrdému závěru. Ve své březnové práci požaduje konzistentní AML/CFT přístup napříč různými platebními nástroji, včetně stablecoinů a maloobchodních CBDC. Těžiště jejich argumentu neleží v samotné technologii, ale v roli zprostředkovatelů. BIS výslovně navrhuje rámec, který má rozlišovat platební instrumenty podle míry intermediace, a upozorňuje, že jak nelegitimní, tak i legitimní uživatelé mohou migrovat k méně monitorovaným a méně zprostředkovaným formám peněz. BIS dokonce cituje aristotelskou zásadu „zacházet se stejnými stejně a s odlišnými odlišně“, přičemž zdůrazňuje proporcionalitu: banky, e-money instituce, payment service provideři i wallet provideři by podle typu funkce měli nést srovnatelné AML/CFT povinnosti.
Tento argument je důležitý i pro evropskou debatu. BIS totiž nepřímo potvrzuje to, co je pro stablecoiny klíčové: jejich adopci nelze posuzovat jen jako otázku rychlosti či levnosti plateb. Stejně důležitá je i otázka, kde přesně v systému vzniká kontrolní bod. Pokud neexistuje klasický prostředník, regulace se musí opírat o vstupní a výstupní body, případně o zabudované limity a pravidla přímo v instrumentu nebo v infrastruktuře. BIS zároveň přiznává, že u self-hosted peněženek je takové vynucování pravidel obtížné. To je přesně místo, kde se střetává technologická autonomie s regulatorní realitou.
Evropská centrální banka k celé debatě přidává další vrstvu: makroekonomickou. V pracovním paperu „Stablecoins and monetary policy transmission“ uvádí, že adopce stablecoinů vyvolává mechanismus substituce depozit, kdy se část prostředků přesouvá z retailových bankovních vkladů do digitálních aktiv. Podle autorů to zvyšuje závislost bank na wholesale funding, může oslabit jejich schopnost úvěrovat ekonomiku a současně narušovat předvídatelnost přenosu měnové politiky. ECB také upozorňuje na zvláštní citlivost Evropy vůči stablecoinům denominovaným v cizí měně, zejména v americkém dolaru, protože jejich širší rozšíření může oslabovat měnovou suverenitu eurozóny. Reuters při shrnutí studie uvedl, že ECB považuje tento trend za potenciálně škodlivý pro banky i efektivitu vlastní politiky.
To je z hlediska tokenizace zásadní moment. Debata o stablecoinech už dávno není jen spor mezi „krypto inovací“ a „konzervativním bankovnictvím“. Ve skutečnosti jde o otázku, kdo bude v digitální ekonomice držet peněžní rozhraní k zákazníkovi, kdo ponese data, likviditu a platební tok, a zda budou bankovní vklady postupně vytlačovány soukromými digitálními instrumenty. Když centrální banky mluví o deposit flight, nemluví jen o technologii. Mluví o erozi své tradiční architektury přenosu peněz do ekonomiky.
Vedle regulace a měnové politiky se ale otevřela ještě třetí fronta: AI agenti. Studie prezentovaná Bitcoin Policy Institute uvádí výsledky 9 072 kontrolovaných experimentů napříč 36 frontier modely od poskytovatelů včetně Anthropic, OpenAI, Google, DeepSeek a xAI. V souhrnu studie tvrdí, že modely celkově nejčastěji volily Bitcoin, ale pro každodenní platby preferovaly stablecoiny: v platebních scénářích připadlo 53,2 % voleb na stablecoiny, 36,0 % na Bitcoin a pouze 5,1 % na fiat. Vypořádací scénáře dopadly podobně, i když s menším náskokem stablecoinů. To naznačuje, že pokud se agentní AI začne opravdu ve větším měřítku pohybovat v ekonomice, bude přirozeně hledat nativně digitální, programovatelný a okamžitě použitelný platební nástroj.
Tady je ale nutná profesionální opatrnost. Studie pochází od Bitcoin Policy Institute, tedy od think-tanku s jasným hodnotovým i politickým zájmem na propagaci digitálních aktiv a Bitcoinu. Samotný BPI připouští, že framing promptů mohl ovlivnit výsledky a že další práce má testovat alternativní formulace a citlivost závěrů. Proto by bylo nepoctivé tuto studii číst jako neutrální důkaz budoucnosti peněz. Přesto je zajímavá v jednom ohledu: i při tomto omezení ukazuje funkční rozdělení rolí, v němž stablecoiny dávají AI modelům smysl především pro transakční použití. To je důležitější než marketingové titulky o tom, že „AI miluje krypto“.
A pak je tu nejtvrdší rovina celé debaty: sankce a jejich obcházení. TRM Labs ve svém 2026 Crypto Crime Report uvádí, že sankčně související aktivita v kryptu vzrostla v roce 2025 meziročně o více než 400 % a byla hlavním tahounem nárůstu illicit crypto flows. Chainalysis podle citovaného přehledu pracuje s ještě ostřejším číslem: hodnota digitálních aktiv přijatých sankcionovanými subjekty měla v roce 2025 dosáhnout 104 miliard dolarů, přičemž 93,3 miliardy dolarů mělo proběhnout přes stablecoin A7A5. CoinGeek tento závěr shrnuje slovy, že A7A5 funguje jako účelově vybudovaná settlement rail pro sankcionované aktéry hledající přístup do mezinárodního finančního systému.
Právě případ A7A5 je mimořádně důležitý, protože ukazuje kvalitativní změnu. Nejde jen o to, že stablecoiny mohou být zneužívány. Jde o to, že mohou vznikat stablecoiny a navazující infrastruktury navržené přímo pro obcházení tradičního finančního systému, sankčních kontrol a bankovních omezení. Financial Times už dříve popsaly A7A5 jako rublový token vydaný přes kyrgyzskou strukturu s vazbami na ruskou Promsvyazbank a s výraznou aktivitou během pracovních dní a moskevských obchodních hodin, což podporuje tezi o jeho využití pro přeshraniční vypořádání. Pokud je tato interpretační linka správná, pak stablecoiny vstupují i do geopolitické roviny jako nová vrstva měnově-politické a sankční infrastruktury.
Celkový závěr je poměrně tvrdý, ale přesný. Stablecoiny dnes současně plní čtyři role: jsou inovací pro rychlé digitální vypořádání, hrozbou pro depozitní model bank, kandidátem na nativní peníze pro AI agenty a nástrojem, který může být zneužit nebo přímo navržen pro sankční obcházení. To je přesně důvod, proč kolem nich vzniká tak silný střet mezi bankami, emitenty, regulátory, centrálními bankami a bezpečnostními institucemi. Kdo bude chtít o stablecoinech mluvit seriózně v roce 2026, už si nevystačí s narativem „levnější převody“. Stablecoiny se staly otázkou dohledu, měnové suverenity, AML architektury a geopolitiky.
Poslední příspěvky:
- Citi tokenizuje akcie privátních firem. První je Kaleido — a důležitější než samotný token je role banky jako emitenta a custodiana
- SEC otevírá cestu k tokenizovaným akciím. Zrušení pravidel NMS může změnit, jak se budou obchodovat akcie na DLT a DeFi trzích
- Tokenizace přístupu k AI: případ Fable 5 ukazuje, proč budou regulované trhy potřebovat licenční, oborové a dohledové tokeny
- Britská Sněmovna lordů tlačí na mírnější pravidla pro bankovní stablecoiny. Londýn nechce zmeškat závod o digitální peníze
- Digitální euro jde v červnu do klíčového hlasování. Evropa rozhoduje, zda veřejné peníze zůstanou i v digitální ekonomice
