Ve světle prudkého růstu digitálních technologií a umělé inteligence roste potřeba rychlých, bezpečných a interoperabilních plateb. Jak redaktor Šimon Felenda připomíná, Evropa je dnes pod tlakem: „digitální juan“ Číny i plány Donalda Trumpa na digitální dolar nás dohánějí, a proto „Evropská centrální banka vyzývá Evropský parlament, aby urychleně přijal legislativní opatření pro digitální euro. Čas běží“ (2). Projekt CBDC (centrální bankou vydaná digitální měna) se má podle Lagardeové stát prvkem konkurenceschopnosti EU a pomoci snížit závislost na amerických karetních společnostech (3).
Evropský kontext vývoje peněžního systému má hluboké historické kořeny: instituce jako BIS (Bank for International Settlements), MMF či Světová banka vznikly v první polovině 20. století za účelem stabilizace globálního monetárního řádu. Například Brettonwoodská konference v roce 1944 vytvořila artikuly MMF a Světové banky pro poválečnou obnovu a mezinárodní finanční spolupráci (4), zatímco BIS (založená roku 1930) „sloužila centrálním bankám v jejich úsilí o monetární a finanční stabilitu“ (5). Dnes, v době obrovských otřesů – jak varuje MMF v dubnové zprávě WEO – panuje v globální ekonomice rostoucí riziko eskalujících obchodních sporů, finančních turbulencí a omezené mezinárodní spolupráce (6). V tomto kritickém okamžiku je důležité naopak posilovat otevřenost, předvídatelnost a koordinaci platebních systémů (7). BIS proto zdůrazňuje, že budoucí měnový systém „by měl propojit nové technologické možnosti s centrálními penězi v jádru“ (8), aby se podařilo skloubit inovaci a důvěru veřejnosti.
Pro evropskou suverenitu je klíčové, aby národní činitelé měli kontrolu nad klíčovými platebními infrastrukturami. BIS upozorňuje, že v dnešní době mezinárodní karetní společnosti (Visa, Mastercard) zpracovávají 65 % plateb v eurech (9), a že platební aplikace zahraničních firem (Apple Pay, Google Pay) dosahují dvouciferného růstu. Tato závislost na cizích sítích Evropu vystavuje rizikům ekonomického nátlaku a omezuje „schopnost kontrolovat kritické aspekty finanční infrastruktury“ (10). Navíc je 99 % trhu se stablecoiny vázáno na dolar (11), což může ohrozit domácí měnovou suverenitu. Digitální euro by tak mělo podle BIS zvýšit „strategickou autonomii Evropy“ ve stále multipolárnějším světě (12) – jinými slovy zajistit, že elektronické platby budou spadat pod evropskou jurisdikci.
V praxi si to vyžaduje posun k jednotné, pan-evropské platební infrastruktuře. ECB proto navrhuje, aby centrální banka garantovala digitální euro, které by distribuovaly komerční banky a poskytovatelé peněženek (13). Účelem je doplnit stávající systémy (např. SEPA) spíše než rušit hotovost (14), přičemž by platby v celé unii byly prováděny bez poplatků a bez závislosti na amerických karetních společnostech (15). Jak podotýká generální ředitelka Mastercard, klíčem je zachovat uživatelskou svobodu volby a jednoduchost použití: „Pokud bude [digitální euro] správně navrženo s důrazem na bezpečnost, ochranu soukromí a jednoduché použití, může posílit důvěru, dostupnost a odolnost digitální ekonomiky“ (16).
Digitalizace však přináší technické nároky. Všechny transakce na blockchainových platformách se realizují v podobě tokenů či kryptoměn, ale pro konečné vypořádání (settlement) je nutné mít jednotku se stabilní hodnotou a dostatečnou likviditou. Jak upozorňuje BIS, v decentralizovaných sítích musejí validátoři a těžaři dostávat odměny v určité měně, aby byla síť udržitelná – odměny jsou vypláceny buď prostřednictvím transakčních poplatků, nebo jako odměna za validaci/ staking.(17). Ethereum je příkladem: každý uživatel platí „gas“ v ETH, který odměňuje validátory za zpracování transakce. Investopedia k tomu shrnuje: „Ethereum gas fee exists to pay network validators for their work securing the blockchain… Bez těchto poplatků by neexistoval dostatečný motiv stakingu a síť by nebyla chráněna“ (18). Bez vlastní „pevné“ digitální měny by tedy v digitálním prostředí chyběl unifikovaný účetní standard. Stablecoiny sice zčásti překonávají volatilitu tím, že jsou vázány na dolary či jiné měny, ale dlouhodobě se spoléhají na udržitelnou měnu s centrální podporou (19). Digitální euro může tuto roli centrální jednotky zajistit, zejména pro aktiva navázané na digitální měny a pro budoucí AI-řízený obchod, kde transakce a mikropayments musí být spolehlivě vypořádány.
V tomto kontextu je nutné zdůraznit důležitou roli národních institucí – komerčních bank, investičních fondů, burz, depozitářů, distribučních společností a dalších subjektů, které tvoří infrastrukturu tradičního finančního systému. Právě pro tyto aktéry je vyrovnávací digitální měna vydaná Evropskou centrální bankou nenahraditelnou součástí – umožňuje efektivní, bezpečné a regulované vypořádání transakcí v digitálním prostředí. Bez ní lze sice využívat alternativní jednotky, jako jsou stablecoiny navázané na dolar nebo jiné státní CBDC měny, nicméně tím dochází k upevnění dominance zemí, které tyto jednotky vydávají. Ty pak požadují, aby jejich digitální měny byly vázány na rezervy držené v centrálních bankách – jak to naznačuje například ukrajinský zákon o rezervách digitálních aktiv, který umožňuje centrální bance držet bitcoin nebo tokeny jako součást rezervní strategie (20).
S tím, jak se tokenizace reálných aktiv – jako jsou nemovitosti, cenné papíry nebo komodity – stává globálním trendem, se tradiční aktiva přesouvají na blockchainy, kde získávají likvidní digitální podobu. Tato tokenizovaná aktiva lze využít k obchodování, platbám nebo jako kolaterál. Spustila se tím hluboká transformace přístupu k vlastnictví a financování, která přináší nové příležitosti i rizika. V období krize může být zásadní možnost fragmentovat například dům nebo jiný majetek a rychle získat protihodnotu – ať už formou financování, nebo směnou za reálné zboží a služby, například jídlo, energie či léky. Role národních elitních institucí tak může být zásadní – pokud pochopí, že jejich místo v digitálním světě je přímo úměrné hodnotě, kterou dokáží svými řešeními a službami do tohoto moderního digitálního prostředí klientům přinést. Pokud se neadaptují, jejich roli převezmou fintech společnosti a nové digitální infrastruktury, které – díky změnám jako je nařízení EU 2025/222 – získávají přímý přístup k centrálním bankám a jejich vypořádacím systémům, jako jsou CERTIS nebo TARGET. Přesun funkcí z komerčního sektoru do rámce digitálně řízeného a dohledového prostoru je již nyní technologicky možný a právně připravovaný.
Evropští politici a odborníci proto vyzývají, že odklad přijetí digitálního eura by mohl značně oslabit postavení EU. Jak autor článku uvádí: „Velmoci, které zaspí, mohou v budoucnu tratit. Zde leží kořen tlaku ECB na zavedení digitálního eura“ (21). Riziko sleduje i sama předsedkyně ECB: „Musíme omezit zranitelnost … a zajistit, aby byla k dispozici evropská nabídka. Je důležité udržet digitální platby pod naší kontrolou,“ varuje Lagardeová (22). Naopak opoždění by vedlo k ještě většímu upevnění dominance zahraničních infrastruktur. Ředitel Raiffeisen investiční společnosti Jaromír Sladkovský tuto paralelu shrnuje skepticky: „Od začátku mám pocit, že to Evropa dělá hlavně proto, že to mají ostatní, my musíme taky“ (23). Vlády a parlamenty však musí spolu s ECB projekt digitálního eura politicky podpořit. Jak europoslanec Ondřej Kovařík upozorňuje: „Spuštění digitální podoby eura je z velké části politické rozhodnutí… je potřeba, aby se k tomu vyslovily členské státy, Evropský parlament nebo případně další politické instituce. Jinak hrozí, že nebude mít dostatečnou podporu“ (24).
Klíčovým požadavkem zůstává transparentnost a ochrana soukromí. Autor podcastu Kryptoinsider Petr Lukáč zdůrazňuje, že digitální euro „musí být jednoduché, bezpečné, transparentní“ a nesmí být zneužitelné (25). Pokud se podaří skloubit technologii s důvěrou veřejnosti, mohlo by se právě digitální euro stát jedním z hlavních nástrojů evropské ekonomiky. Na druhé straně kritici varují před totalitní konotací (srovnávají s Orwellovým románem 1984), ale odborníci připomínají, že dnešní elektronické platby jsou už nyní z velké části sledovány. Jak portfolio manažer kryptoměnového fondu Crypviz Petr Sanetrník konstatuje: „Pokud někdo věří, že jeho kryptoaktivita je zcela anonymní, žije v iluzi. Bitcoin je transparentní systém“ (26).
Evropa stojí před fundamentální volbou – zda přijmout digitální evoluci platební infrastruktury pod svým dohledem, nebo dál spoléhat na cizí technologie a postupovat opožděně. Z mezinárodního pohledu centrální banky jasně vidí, že nové technologie lze zkombinovat se silou centrálních měn. BIS i MMF v nedávných analýzách zdůrazňují, že budoucí měnový systém by měl stavět právě na „vyšší reprezentaci centrální peněžní báze“ v digitální podobě (27). Pokud bude digitální euro správně navrženo, může posílit evropskou ekonomiku a strategickou nezávislost – v opačném případě riskujeme, že naši roli bude určovat někdo jiný. Evropa tedy nemůže vývoj s digitálním Eurem zaspávat, jinak o hodně přijde.
Zároveň je důležité vnímat hlasy zkušených odborníků, jako je výše citovaný generální ředitel Raiffeisen investiční společnosti. Tito lidé mají dlouholetou praxi, zodpovědnost a vliv na veřejné mínění. Jejich otevřenost vůči moderním směrům, jako je tokenizace a digitální transformace, je zásadní pro inspiraci mladých lidí, kteří už dnes fungují v online prostředí metaverse, interaktivního vzdělávání, digitálních her i decentralizovaných aplikací.
Pochopí-li odborníci zmínění v článku, že regulovaná tokenizace se zásadně liší od neregulovaného „krypta“, přestože oba světy mají značný potenciál, mohou snáze přijmout myšlenku, že CBDC euro otevírá všem mimořádné příležitosti. Díky němu může růst moderní digitální architektura regulovaných tokenizačních infrastruktur, v níž lze získat klíčové pozice – například jako validátoři, ratingové agentury či správci fondů digitálních aktiv. Tito lidé mají hlubokou znalost tradičních systémů, jejich architektury a především řízení rizik, která jim umožní stát u zrodu nových řešení. Řešení, která tyto zkušenosti přenesou do prostředí regulované tokenizace a blockchainů validovaných licencovanými subjekty s transakcemi vypořádávanými v digitálních měnách centrální banky.
Číslovaná legenda zdrojů:
1. Článek Šimona Felendy: USA a Čína závodí v zavádění krypta, digitálnímu euru ubíhá čas, SeznamZprávy, 2025
2. Tamtéž – úvodní citace ECB
3. Lagardeová v rozhovoru pro irské rádio Newstalk, citováno dle SZ Byznys
4. Bretton Woods Conference, 1944 – dokumenty IMF
5. BIS Historical Background, bis.org
6. MMF WEO Report, Duben 2025
7. BIS: Blueprint for the Future Monetary System, 2023
8. Tamtéž
9. ECB: Report on Card Payments in the Euro Area, 2024
10. BIS Bulletin No. 76, červen 2024
11. ECB Crypto-assets Statistical Framework, 2025
12. BIS, Redesigning Cross-border Payments, 2023
13. Návrh ECB ke struktuře digitálního eura, 2023
14. ECB FAQ on the Digital Euro, 2024
15. BIS & Eurosystem consultation papers
16. Citace Jany Lvové (Mastercard) – SZ Byznys
17. BIS Quarterly Review, březen 2023
18. Investopedia: Ethereum Gas Fees Explained, 2024
19. IMF: Stablecoin Risk Assessment, 2024
20. Tokenizace.cz – analýza návrhu ukrajinského zákona o rezervách, březen 2024
21. Citace z článku Felendy – SZ Byznys
22. Citace Lagardeové – SZ Byznys
23. Citace Sladkovského – SZ Byznys
24. Citace Ondřeje Kovaříka – SZ Byznys
25. Citace Petra Lukáče – Kryptoinsider, SZ Byznys
26. Citace Petra Sanetrníka – SZ Byznys
27. BIS + MMF: Future of Money Reports, 2023–2024
